Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 04.11.2016 21:41:04 

MĚSTSKÁ HISTORICKÁ GARDA

Zámek Brandýs nad Labem

  

foto kamilVoděra, www.ceska-mesta.cz

Zámek Brand ýs nad Labem – sídlo císařů a králů - patří k nejvýznamnějším renesančním památkám Čech. Býval letním a loveckým zámkem panovníků a je pevně spjat s hlavním proudem české historie, v jejímž běhu všichni císaři a králové Habsburské dynastie Brandýs navštívili, a v životě některých znamenal místo nezapomenutelné. Původní gotický hrad zpřelomu 13. a 14. století se stal majetkem české královské komory a loveckým sídlem císaře a českého krále Ferdinanda I. vroce 1547.Významní stavitelé dvorského okruhu dali zámku jeho současnou renesanční podobu i skvostnou sgrafitovou výzdobu. Brandýs nad Labem byl vroce 1581 povýšen na královské komorní město, neboť zámek si velmi oblíbil císař Rudolf II. a nechal jej vybavit jako své hlavní mimopražské sídlo. Často sem zajížděl, užíval nádherné zahrady, pořádal hony a hostil významné osobnosti. Ačkoli byl zámek v časech 30. leté války těžce poničen, císařské pobyty zde neustaly. Návštěvou tu býval císař Matyáš i Ferdinand II. i Ferdinand III. Za lovem sem přijížděl hudby milovný císař Leopold I. i Josef I. a často pak císař Karel VI. s celým dvorem. Marie Terezie se tu seznámila se svým chotěm Františkem Štěpánem Lotrinským a odsud vyjížděla do Prahy ke královské korunovaci, stejně jako poslední korunovaný český král Ferdinand V. Císař František I. / II. měl ve městě posádkou svůj jízdní regiment a na zámku i hlavní stan v čase napoleonských válek, kdy zde přijal návštěvu ruského cara Alexandra I.a pruského krále Fridricha Viléma III. k jednání o spojenectví před vítěznou Bitvou národů u Lipska. Od poloviny19. století patřil Brandýs rodině Toskánských Habsburků. Syn posledního toskánského velkovévody Leopolda II. arcivévoda Ludvík Salvátor, uznávaný vědec a cestovatel, zde soustředil obsáhlé sbírky ze svých cest, které po roce 1918 výrazně obohatily sbírkový fond pražského Národního muzea.  Více na  http://www.ludviksalvator.cz Posledním majitelem brandýského zámku zůstal až do konce rakousko - uherské monarchie její poslední císař a český král Karel I. Rakouský, který zde pobýval od roku 1908 jako důstojník 7. pluku lotrinských dragounů. Vroce 1911 jej do Brandýsa následovala i choť Zita z rodu Bourbon-Parma, která na šťastné časy prožité v Brandýse vzpomínala jako na ty nejkrásnější ve společnémživotě s císařem, kterého v roce 2004 papež Jan Pavel II. prohlásil blahoslaveným. Stal se tak vedle knížete Václava druhým českým panovníkem, který vstoupil do pantheonu českých křesťanských světců.                Bída a sláva 1618 – 1648   Město a kraj Brandýs nad Labem - Stará Boleslav v dobách třicetileté války    Válečné události let 1618 - 1648 se města Brandýsa nad Labem a Staré Boleslavi i celého polabského kraje hluboce dotkly. Brandýský zámek sehrál svou epizodní dějinnou roli už vroce 1616, když odsud císař Matyáš nevyhověl deputaci zemských stavů, vedenou hrabětem z Thurnu, a jejich stížnostem na královské místodržící Slavatu a Martinice, kteří o dva roky později přežili defenestraci z oken Pražského hradu, a pak ještě vroce 1617, když tu císaře Matyáše navštívil vídeňský biskup kardinál Khesl s rezolucí stavů pod obojí. Když roku 1618 vypuklo české povstání, stavovské direktorium dalo Brandýs obsadit svým vojskem a před bělohorskou bitvou zámek posílili dobře vyzbrojenou anglickou posádkou. K městu přitáhla i záloha 8 tisíc Uhrů. V chvatu pak 9. listopadu 1620 Brandejsem projel průvod prchajícího zimního krále Fridricha a s ním i vůdcové stavů, Thurn i Anhalt. Zámek pak platil tvrdou válečnou daň. Střídavě jej okupovaly posádky obou válčících stran. Sasové v únoru 1632 svedli s císařskými na hranici zámecké zahrady vítěznou bitvu a téhož měsíce vykradli staroboleslavské chrámy. Mariánský obraz, dědictví po svatém knížeti Václavu, svaté Ludmile a svatém Metodějovi, ve Staré Boleslavi uctívané jako Palladium země České, byl také uloupen.A co je to tedy to Palladium? Ve starém Řecku nazývali Palladiem dřevěnou sošku bohyně Pallas Athény, podle báje přenesenou z Tróje, která symbolicky zajišťovala ochranu města. Později se začal tento výraz používat k označení obrazů, reliéfů nebo soch, které měly ochrannou funkci. Ochranným Palladiem české země a českého národa je měděný reliéf Panny Marie s Kristem ze Staré Boleslavi. Je hodně lidí, kteří míní, že jde o nejdůležitější českou památku vůbec, významem převyšující třeba Karlovy korunovační klenoty. Více o této památce si přečtěte na stránce http://cpr.apha.cz/.  V Praze jej saský velitel Vavřinec z Hofkirchu potupně vystavil na Staroměstském náměstí, přibité na staré židli naproti šibenici – týž Hofkirch, který o sedm let později, pro změnu zase v císařských službách, vyplenil Brandýs, ačkoli jeho úkolem bylo vzdorovat švédské invazi. Co ve městě i po kraji nezloupili Sasové, to poté dorazily pluky žoldáků císařských, jimž stejně málo sešlo na neštěstí zdejších lidí. Vesnice i císařské statky byly zcela zpustošeny, pole neoseta. V Brandýse zůstala jen pětina obyvatel a v létech 1630 – 1636 se ani nezapisovalo do městských knih. Dílo zkázy dokončila švédská posádka. Nejprve major Stallhans roku 1634 po bitvě o labské mosty zámek nakrátko obsadil, ale byl císařskými vytlačen. Pohroma přišla v roce 1639, když do města vtrhla vojska generála Bannera, opilce prvního řádu, který v bitvě u Lobkovic porazil Hofkirchovy a Montecuccoliho císařské pluky a pak v rámci vojenské strategie své doby proměnil zámek v jednu obrovskou pevnost, sahající přes Labe až za Starou Boleslav, jak ji zobrazil inženýr Cappi v Merianově Topografii. Švédům padly za oběť všechny stavby v renesanční zámecké zahradě, až na balustrádu. Také Rudolfinská chodba byla rozsáhle pobořena, ale její oprava ve druhé polovině 17. století byla ještě možná, na rozdíl od míčovny a od letohrádku, který byl zcela srovnán se zemí. Zbytky jeho základů, znovuobjevené vrámci oprav v roce 2006 dosvědčují zprávu z urbáře zroku 1651, zaznamenávající stavbu “ vlašské renesance skrovem zeleným plechem obitým“ a právem se mluví o velké budově s arkádami, architekturou zřejmě nikoli nepodobné Belvederu či míčovně na Pražském Hradě, odkud měla Jeho Milost Císařská Rudolf II. krásný výhled na luhy zálabské. Než se odsud zjara roku 1640 Banner hnul, zruinoval většinu hospodářských staveb před zámkem, pilu i tesařskou huť za mostem a zámecký pivovar, vypálil podzámecký mlýn, a tehdy nejspíše vzala za své také brusírna drahokamů, kterou tu pro potěšení uměnímilovného císaře provozoval slavný rod Miseroniů. Také Stará Boleslav byla vypálena a rozbořena krom Mariánského chrámu, sv. Klimenta, děkanství a kanovnických domů - snad to bylo zásluhou přímluv Bannerovy třetí ženy, Češky, rozené Haugvicové. Kostel sv. Václava se tehdy ocitl uprostřed švédského tábora a byl použit jako koňská stáj. Od té doby má také jen jednu z věží, když druhá, severní, byla zbořena, aby na jejím místě na vysokém náspu mohla být umístěna švédská děla, ovládající Borgorelliho zátopový most. Švédové projížděli krajem a brali co kde zbylo. V lednu 1640 vydrancovali i krypty staroboleslavských chrámů a odtáhli – jejich poslední oddíl, snad i z nepozornosti, tábor zapálil a tak sv. Kliment i bazilika svatováclavská nakonec do základů vyhořely. Zhruba čtyřicetičlennému oddílu švédské jízdy tu velel nejváženější český generál ve švédských službách, hrabě Zdeněk z Hodic - jeho ženou byla paní Běta, vdova po hraběti Kinském, zavražděném 25. února 1634 v Chebu spolu s Valdštejnem. Obdobně jako Brandýs a Stará Boleslav dopadly také sousední obce brandýského panství, a pokud se strádání obyvatelstva týká, snad ještě hrůznější osud postihl Čelákovice. S odchodem Bannerovým zdaleka nenastal utrpení konec. Čím méně jídla a majetku bylo možno pobrat, tím více mezi obyvatelstvem soldateska řádila – některá svědectví jsou doslova děsivá. Tak se do roku 1648 v polabském kraji ještě vícekrát vystřídala švédská vojska Torstensonova a hraběte Würtemberského s císařskými pluky generála Gallase a Krištofa z Rothkirchu. Justin Václav Prášek v citaci z Teatrum Europaeum uvádí, že Brandýs byl po míru Vestfálském jmenován mezi prvními místy, která měla být v roce 1649 od Švédů opuštěna.

TOPlist